III.díl: Jaké tuky bychom měli jíst?
Co říkají odborná doporučení ke konzumaci tuků? Jaké tuky jsou pro nás vhodné, a jaké naopak mohou škodit? A podle čeho si můžeme tuky vybírat?
Tuky jsou nedílnou součástí odborných výživových doporučení, která nám radí, jak se správně stravovat. Zohledňují množství a druhy tuků, které Češi často konzumují, ale také to, že správným složením tuků v jídelníčku můžeme ovlivnit řadu zdravotních problémů, které Čechy často trápí.
Velmi úzký vztah má konzumace tuků s problematikou srdečně-cévních onemocnění, která jsou v České republice nejčastější příčinou nemocnosti i úmrtnosti.
Týká se to ale i dalších velmi častých chorob, jako jsou obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak nebo poruchy metabolismu tuku. Jsou to samostatná onemocnění, ale zároveň i nejčastější rizikové faktory právě nemocí srdce a cév.
Výživová doporučení nám říkají, že bychom měli jíst přiměřené množství tuku, omezovat tuky svým složením nevýhodné a upřednostňovat ty, které mohou být zdraví velmi prospěšné. Znamená to, že bychom to s tukem ve stravě neměli nepřehánět, což je v českých jídelníčcích poměrně častý problém. Důležité je zabránit vysoké spotřebě nasycených mastných kyselin (SFA) a zejména trans-nenasycených mastných kyselin (TFA), a upřednostňovat tuky s vyšším obsahem polyenových (polynenasycených) mastných kyselin (PUFA), především n-3 (omega 3) PUFA.
Důležité je zabránit vysoké spotřebě nasycených mastných kyselin a zejména trans nenasycených mastných kyselin.
Doporučení se může zdát složité, ale jde jen o to vědět, ve kterých potravinách najdeme jaké mastné kyseliny. Velmi zjednodušeně můžeme říct, že trans mastné kyseliny aktuálně v potravinách téměř nenajdeme, mohou ale vznikat např. při smažení. Zdrojem nasycených mastných kyselin jsou zejména živočišné tuky (s výjimkou ryb) a tropické tuky rostlinné (zejména kokosový a palmojádrový). Výhodné složení tuku s vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin najdeme v rybách, rostlinných olejích, ořeších, semenech a výrobcích z nich. To jsou tuky, které by měly v našem jídelníčku převažovat.
Negativně působí také nevhodně zvolený tuk na úpravy při vyšších teplotách.
Na úpravy jako je smažení, delší restování apod. jsou vhodné jen tuky, které takto vysoké teploty snesou. Pokud nezvolíme správně, tuk se při vyšších teplotách přepálí za vzniku toxických látek. Záleží tedy jednak na volbě tuků, jednak na jejich použití v rámci kulinární úpravy. Proto je vhodné vybírat tuky s výhodnějším složením a při výběru tuků na tepelnou úpravu pokrmů věnovat pozornost jejich tepelné stabilitě.
Tuky si můžeme vybírat, a také často vybíráme, i podle chuti a konzistence.
Seriál pro nás připravila Věra Boháčová, DiS., která je odborníkem v oblasti nutričního poradenství. Vystudovala obor diplomovaný nutriční terapeut na vyšší zdravotnické škole a výživovému poradenství pro dospělé i děti se věnuje už více než 20 let. Působí také jako lektor na soukromé vyšší odborné zdravotnické škole, kde pracuje s budoucími nutričními terapeuty. O její práci si můžete přečíst na jejím webu.
Tuky jsou nedílnou součástí odborných výživových doporučení, která nám radí, jak se správně stravovat. Zohledňují množství a druhy tuků, které Češi často konzumují, ale také to, že správným složením tuků v jídelníčku můžeme ovlivnit řadu zdravotních problémů, které Čechy často trápí.
Velmi úzký vztah má konzumace tuků s problematikou srdečně-cévních onemocnění, která jsou v České republice nejčastější příčinou nemocnosti i úmrtnosti.
Týká se to ale i dalších velmi častých chorob, jako jsou obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak nebo poruchy metabolismu tuku. Jsou to samostatná onemocnění, ale zároveň i nejčastější rizikové faktory právě nemocí srdce a cév.
Výživová doporučení nám říkají, že bychom měli jíst přiměřené množství tuku, omezovat tuky svým složením nevýhodné a upřednostňovat ty, které mohou být zdraví velmi prospěšné. Znamená to, že bychom to s tukem ve stravě neměli nepřehánět, což je v českých jídelníčcích poměrně častý problém. Důležité je zabránit vysoké spotřebě nasycených mastných kyselin (SFA) a zejména trans-nenasycených mastných kyselin (TFA), a upřednostňovat tuky s vyšším obsahem polyenových (polynenasycených) mastných kyselin (PUFA), především n-3 (omega 3) PUFA.
Důležité je zabránit vysoké spotřebě nasycených mastných kyselin a zejména trans nenasycených mastných kyselin.
Doporučení se může zdát složité, ale jde jen o to vědět, ve kterých potravinách najdeme jaké mastné kyseliny. Velmi zjednodušeně můžeme říct, že trans mastné kyseliny aktuálně v potravinách téměř nenajdeme, mohou ale vznikat např. při smažení. Zdrojem nasycených mastných kyselin jsou zejména živočišné tuky (s výjimkou ryb) a tropické tuky rostlinné (zejména kokosový a palmojádrový). Výhodné složení tuku s vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin najdeme v rybách, rostlinných olejích, ořeších, semenech a výrobcích z nich. To jsou tuky, které by měly v našem jídelníčku převažovat.
Negativně působí také nevhodně zvolený tuk na úpravy při vyšších teplotách.
Na úpravy jako je smažení, delší restování apod. jsou vhodné jen tuky, které takto vysoké teploty snesou. Pokud nezvolíme správně, tuk se při vyšších teplotách přepálí za vzniku toxických látek. Záleží tedy jednak na volbě tuků, jednak na jejich použití v rámci kulinární úpravy. Proto je vhodné vybírat tuky s výhodnějším složením a při výběru tuků na tepelnou úpravu pokrmů věnovat pozornost jejich tepelné stabilitě.
Tuky si můžeme vybírat, a také často vybíráme, i podle chuti a konzistence.
Seriál pro nás připravila Věra Boháčová, DiS., která je odborníkem v oblasti nutričního poradenství. Vystudovala obor diplomovaný nutriční terapeut na vyšší zdravotnické škole a výživovému poradenství pro dospělé i děti se věnuje už více než 20 let. Působí také jako lektor na soukromé vyšší odborné zdravotnické škole, kde pracuje s budoucími nutričními terapeuty. O její práci si můžete přečíst na jejím webu.
