• Sdílejte
  článek

Všechny cesty prý tím správným směrem vedou, zpívá Jarek Nohavica. Někdy v úzkých zdech do slepé uličky, jindy zas přes životní křižovatky, kdy se člověk vydá třeba po úplně jiné značce. I já jsem na takovém rozcestí stál a vydal se na hranici čtyřicítky úplně novou cestou. Není jednodušší. Je ale opravdová a je moje. Plná vlastních rozhodnutí, úspěchů, ale i chyb a hlavně poznání. Je to příběh našich třebaňských olejů V PRESU.

Příběh o tom, že cesta může být cíl.

Žil jsem v Praze typický život třicátníka. Náplava, která po vysoké škole zůstala v hlavním městě budovat si kariéru. Měl jsem velké ambice, šílené životní tempo, klín jsem vytloukal klínem a dny utíkaly jak z okýnka rychlíku. Hlavní je, že mám dobře a vysoko zamířeno. Kam vlastně, to jsem se už neptal. Z referenta na úřadě jsem byl rychle vedoucím a pak najednou v politice. Nebylo mi ještě třicet a vysněná kariéra ležela přede mnou. Byl jsem radní stotisícové čtvrti.

Měl jsem velké plány. Dny jsem trávil na radnici, k obědu dovezená pizza, ke kafi chlebíčky. Večery na jednáních, pracovních akcích anebo vypustit páru v hospodě. Stačit jsem chtěl všechno. Tak přišla i svatba a plánování rodiny. Malý byt určitě nebude stačit a v Praze je bydlení drahé, skvělé řešení bude domek za městem. V rychlém sledu tak přibyla první dcera, dům s hypotékou a druhá dcera. Ale také dojíždění do práce, vyšší cíle, větší stres a klapky na očích.

Životospráva byla katastrofální.

A protože žádný strom neroste do nebe, tak následoval rychlý konec vysněné kariéry, s ním stále větší neshody doma a nakonec rozvod. Vše se rozpadlo jako domeček z karet. Posezení ve starostenské kanceláři vystřídalo křeslo u advokátky. Měl jsem pocit, že jsem přišel o všechno. Cítil jsem, že to tak dál už nejde, ale ten rozjetý vlak se nechtěl zastavit.

„Jak věci mohly zajít tak daleko?“, honily se mi hlavou slova Dona Corleona, když jsem se nakonec před dvěma lety ocitnul na nemocniční posteli s kapačkami nad hlavou. Jedno vyšetření střídalo druhé. Bylo mi jasné, že je to vážné. Šílené hodnoty odběrů ukazovaly, že se můj organismus dostal do metabolického rozvratu. Za pár dní bylo jasno – genetická porucha zpracování živočišných tuků, která se projevila až při dlouhodobém nedodržování zdravého životního stylu. Musela přijít totální změna.

Vyzbrojen radami lékařů a výživové poradkyně a literaturou jsem začal s novým jídelníčkem.

Vaření bylo vždycky můj velký koníček, a tak přišel čas se k němu vrátit. Složení potravin a tabulky výživových hodnot se staly mojí povinnou četbou. Začala pro mě platit nová pravidla a jedním z klíčů se stalo množství a původ tuků, které sním. Výrazně jsem musel omezit ty živočišné a nahradit je rostlinnými. Pátral jsem po těch za studena lisovaných, kvůli jejich vysokým výživovým hodnotám, zkoumal jsem trh a zkoušel oleje. Rozhodl jsem se, že začnu oleje lisovat sám.

Pořídit si lis bylo to nejjednodušší.

Když se dnes ohlédnu za těmi devíti měsíci příprav, pokusů a omylů, tak si říkám, že jsem si to představoval jako Hurvínek válku. Pořídit si lis bylo to nejjednodušší. Naučit se ho správně používat, najít ty správné české pěstitele a sehnat kvalitní semínka, už bylo těžší. Dát ze sklepa dohromady funkční lisovnu, která bude splňovat všechny předpisy a požadavky na výrobu olejů, se chvílemi zdálo téměř nemožné. A nešlo jen o samotné lisování, ale i o další procesy – počínaje správným skladováním semínek i vylisovaného oleje, přes laboratorní testy vzorků až po stáčení oleje do lahví a spoustu dalších věcí. Nyní jsem na začátku nové cesty. Začal jsem nový život, ve kterém jsem vlastní pánem a který mi dává větší smysl a přináší větší radost.

V našem e-shopu si nyní můžete koupit čtyři základní druhy olejů a nárazově i pátý druh - lněný olej. Každý je jiný a všechny jsou jedinečné. Kromě olejů nabízíme i produkty z pokrutin, které vznikají při lisování a jsou velmi bohaté na živiny, vitamíny a minerály. O tom všem určitě napíšu v dalších článcích.